Terský kůň
Základdem chovu terského koně byli dva hřebci tehdy již vymírajícího plemene streleckých arabů, kteří se dostali v roce 1920 do hřebčína v Tersku, ńa severu Kavkazu a tři čistokrevní hřebci arabů. Ti byli kříženi s donskými a kabardanskými klisnami se záměrem vyšlechtit koně domorodého typu, který by měl lehkost a vytrvalost arabů. Terský kůň byl uznán jako samostatné plemeno v roce 1948.
Použití: Terský kůň je v závodech na delší vzdálenosti srovnatelný s anglickým plnokrevníkem. Je to špičkový kůň pro vytrvalostní závody a je úspěšná v military i v drezuře. Často se ale používá i při zemědělství, armádě a cirkusech. Pro dosažení větší velikosti se často kříží s lokaiským koněm, což je horské plemeno arabského a turkmenského původu, anglickým plnokrevníkem nebo karabachem.
Vzhled: Terský kůň vypadá jako mohutnější arab. Hlava má lehce přímý, nebo konkávní profil, velké, jasné oči a dlouhé uši. Šikmé plece přecházejí v krátký hřbet, hrudník je hluboký. Široká a silná záď nese vysoko nasazený ocas. Štíhlé nohy jsou kvalitní, suché, s dobře tvarovanými klouby. Kopyta jsou dobře modelovaná a tvrdá. Jeho hříva a ohon jsou poměrně chudé, avšak hedvábně jemné, podobně jak je tomu u arabů. Zbarvení jej nejčastěji bílé, s kovovým stříbrným leskem. Občas se vyskytují hnědáci a ryzáci.
Charakteristika: Terský kůň je robustnější verzí araba. Je čilý a pohyblivý, má hladké, palvé chody. Je to jemný a inteligentní kůň, dobrý skokan, vynikající neobyčejnou vytrvalostí.
Výška v kohoutku: 1, 50 - 1, 54 m.