Shirský kůň
Původ shirského koně lze od středověkého "velkého" koně, který nosil do války těžce vyzbrojené rytíře. Ten se vyvinul z normandských koní dovážených z Anglie v 11. století. V 16. a 17. století plemeno ovlivnili koně vlámští a fríští, dovážení k odvodňování rašelinišť, kteří se zkřížili s místními koňmi. Anglický vraník, jak byl kůň nazván, který z tohoto spojení vzešel, měřil 1, 52 m. Zakladatelem chovu moderního shirského koně byl hřebec Peckington Blind Horse, který působil v chovu Ashby de la Zpuche v letech 1755 až 1770. V roce 1875 byla Cart horse Society přejmenována na Shire Socitety a od té doby se plemeno jmenuje shire. Plemennán kniha byla založena v roce 1878.
Použití- Shirský kůň byl až do konce druhé světové války používán k těžkému tahu ve městech, tak i na vesnici. I v součastné dobe je místy používán k práci, ale častěji ho lze spatit ve výstavách, kde se předvádí buď v ruce, nebo v zápřeží, zvláště ve dvoj-, čtyř- či vícespřežení.
Vzhled- Shire, patří k největším chladnokrevníkům, má dlouhou, úzkou hlavu s lehkým klabonosem a dobráckým výrazem. Má klenutý elegantní krk, šikmou, širokou plec, hluboký a široký hrudník. Široká, silná jsou dost krátká, oblá a široká záď je skloněna, stehna svalnatá. Přední nohy jsou čisté, pevné, s dlouhými spěnkami a na rozdíl od mnoha těžkých plemen nikdy nemají šavlovitý postoj. Nohy mají masivní kost a v dolní části jsou kryté hedvábně jemným rousem, který je většinou bílý. Kopyta jsou pevné, okrouhlá a velká. Nejoblíbenější jsou vraníci, ale vyskytují se i hnědáci a bělouši.
Charakteristika- Shirský kůň má impozantní vzezření a zvláště elegantní je v pohybu. Dokáže utáhnout několikatunov´ý náklad a dospělí jedinci mohou vážit více než 1 000 kg. Klisny jsou menší než hřebci a valaši. Plnou pracovní zátěž může shire nést od tří let, většina je dlouhověká. Má přímou, vydatnou akci nohou.
Výška v kohoutku- 1, 65 m- 1, 83 m.