Jutský kůň
Jutland, jak se také jutskému koni někdy říká, je na Jutském poloostrově chován víc jak 1 000 let a je příbuzný koním, které do británie dovezli Vikingové v 9. a 10. století. Jeho síla a pohyblivost z něj udělala oblíbeného válečného koně. V 19. století se pravděpodobně již neubránil přílivu sufforské a shireské krve, která způsobila, že se vyvinul v mohutného tažného koně, ale největší vliv na něj měl sufforský hřebec Openheim LXII., dovezený do Dánska v roce 1860. V 19. století byl Jutland ve snaze zlepšit jeho chov křížen také s frederiskborgem. V současné době se chovají dvě hlavní linie jutlandů, Fjand a Dux.
Použití- Jutlandům se v Dánsku dařilo dobře až do roku 1950 , kdy o ně poklesl vlivem mechanizace zájem a jejich stavy se značně snížily. Nicméně i dnes je jutský kůň stále populární, hlavně ve městech, kde ho s oblibou využívají k tahání reklamních vozů či na přehlídkách.
Vzhled- Jutlandům je malý, ale podsaditý tažný kůň. má kompaktní, zaoblené tělo a krátké nohy s bohatým rousem. Většinou to bývá tmavý ryzák s ohonem a hřívou barvy lnu. Jen zřídka se vyskytují hnědáci nebo vraníci. Má širší hlavu než suffolk, poměrně dlouhé uši, krátký a silný krk, hluboký hrudník a tělo. Má kulatou, svalnatou záď a krátké, silné nohy s pevnými kostmi Kopyta jsou v současnosti lepší a pevnější než bývala dříve.
Charakteristika- Jutland je otužilý a neúnavný kůň, vždy ochotný pracovat, pohyblivý a na svou velikost a tělesnou stavbu překvapivě rychlý. Je nenáročný, takže je jeho chov hospodárný. Podobně jako mnohá jiná starobylá plemena je jutland dlouhověký.
Výška v kohoutku- 1, 57 m.