Jdi na obsah Jdi na menu
 


Islandský kůň

4. 10. 2008

Islandský kůň žije na ostrově již od 9. století. Jeho původ je nutné hledat ve Skandinávii, nevboť ho bezesporu nejvíc ovlivnil norský fjordský kůň. Na Island byli koně dovezeni i ze Skotska, Irska i ostrova Man, a výsledkem jejich spojení byl kůň¨vyjimečných vlastností a vzhledu, dokonale přizpůsobený životu v drsném prostředí ostrova. Časem se vyvinuly dva odlišné typy: těžší byl používán jako soumar i v tahu, lehčí pak jako jezdecký kůň. Dědičné vlastnosti plemene jsou silně zafixované, protože se již od roku 930, kdy islandský parlament zakázal další dovoz koní, chvá se čistokrevně, bez příměsi cizí krve. Většina islandských koní žije polodivoce, a patří proto mezi nejtvrdší a nejotužilejší koně na světě.

Použití: Až do poloviny dvacátého století byl islandský kůň jediným dopravním prostředkem na Islandu, jeho cena neklesla dokonce ani po vybudování silnic a zavedení mechanizace,a v době zimních vánic a náledí nachází stálé využití. Před první světovou válkou byl často vyvážen do Británie, kde pracoval v ulehlých dolech. Od roku 1874 jsou na Islandu populární dostihy pořádané v letním období při kterých islandský kůň dkoknale využije svůj zvlášní mimochod- tolt. Přestože je malý, unese bez nesnází i dospělého člověka, a je ptoro využíván pro všechna odvětví jezdeckého sportu, včetně drezury. V poslední době jeho stavy ´poněkud klesají, protože se stále více vyváží. Chová se také pro mas, které je důležitou součástí islandského jídelníčku.

Vzhled: Podle malých rozměrů je to pony, ale Islanďané ho důsledně nazývají koněm. Má krátké zavalité tělo s velkou hlabou na silném, krátkém krku a strmou plec. Hřbet má krátký, záď střechovitou, ale silnou a svalnatou, nohy silné s krátkými holeněmi a hlezny. Má vynikající kopyta, na spěnkách krátký rous. Hříva a ohon jsou mimořádně bohaté. Pro islandské chovatele je důležité také zbarvení a povoleno je patnáct barevných kombinací. Nejtypičtější jsou různé odstíny ryzáků s hřívou a ohonem barvy lnu, ale dosti často se vyskytují plaváci a bělouši a vzácní nejsou ani hnědáci, vraníci či palomina.

Charakteristika: Islandský kůň je mimořádně tvrdý a otužilý, vyniká vytrvalostí a dokáže přežít a pracovat i při skromném krmení (v zimě se ae přikrmuje rybami). Je inteligentní a snadno ovladatelný, ale má nezávislou povahu, a proto může být někdy tvrdohlavý. Necválá, ale vyznačuje se pěti chody, které mají zvláštní místní názvy: fetgangur- krok obvyklý u soumarů, brok- klus pro překonávání těžkého terénu, stokk- trysk a dva mimořádné chody, skeit- velmi rychlý mimochod na kratší vzdálenosti a tolt- proslulý závodní mimochod, kterým dokáže hladce a rychle překonat značné vzdálenosti.

Výška v kohoutku: Asi 1, 32 m.

islandsky kun

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pro všechni milovníků islandských koní

(Anička, 21. 2. 2011 9:05)

Máme v zapadních Čechach malý chov island'aků. Ježdení na islandským koni, vandry anebo tábory pro děti, navštivte nás (www.vikinghorse.eu)
Těšíme se na Vás!