Bretáňský kůň
Bretáňský kůň je starobylé plemeno těžkého koně pocházející ze severozápadní Francie. Do nynější podoby se breton vyvíjel podle potřeb zdejších obyvatel pro mnoho staletí. V době, kdy nastala větší potřeba těžkých tažných koní, začali raného bretona, který byl v té době všestranně použitelným koněm vhodným i po sedlo, křížit se s mohutnějším peršonem a buloňským koněm. V hornatějších krajích Bretaně ho pak křížili s aradenem q získali tak silného, ale těžkého tažného koně. Lehčí bretáňský poštovní kůň zdědil po peršeronovi a buloňském kon, kteří měli v rodokmenu norfolského klusáka, energický klus. Plemenná kniha, založená v roce 1909 ,byla z počátku vedena pro oba typy dohromady, ale od roku 1926 se každý zapisuje zvlášť.
Použití: Ve Francii se bretáňští koně stále používají k práci v zemědělství, hlavně přo orbě na vinohradech, takže zůstávají důležitým pracovním koněm v méně rozvinutých zemědělských oblastech. Btretáňský poštovní kůň získává stále větší oblibu jako kočárový kůň, používaný často i ve vícespřeží. Vyváží se do severvá Afriky, Španělska, Itálie a Japonska, aby zlepšil méně kvalitní místní koně.
Vzhled: Bretáňský kůň má hranatou, v profilu rovnou hlavu, velké otevřené nozdry, jasné, vlídné oči a malé, pohyblivé, trochu nízko zasazené uši. Rámec těla má čtvercový, čemuž odpovídá i tvar silného, krátkého a klenutého krku s nízským hřebenem. Plec má strmou, krátkou, široká prsa a krátký silný hřbet a záď. Nohy jsou krátké, silné a svalnaté, opbvykle s jen nepatrným rousem. Kopyta středně velká, tvrdá. Bretoni bývají obvykle ryzáci nebo červení bělouši, ale vyskytují se i hnědáci nebo bělouši. Ocas se kupíruje na krátký pahílek.
Charakteristika: Bretáňský kůň má výbornou povahu a navzdory těžkovádnému vzhledu je velmi pohyblivý. Vyniká silou a pracovitostí a dokáže se výborně přizpůspbit různým podmínkám a podnebí. Je tvrdý a houževnatý, s vrozenou vytrvalostí. Brzy dospívá, což je charakteristické pro plemena, která se využívají pro produkci masa.
Výška v kohoutku: 1, 52 - 1, 65 m.