Westernové ježdění
Pokud pomineme rozdílné jezdecké vybavení a oblečení, to nenápadnější, čím se jezdci ze Západu liší od evropských je jejich držení těla. Obě jezdecké školy mají při výchově koně v podstatě stejný cíl- dosáhnout toho, aby se kůň pohyboval lehce, vznosně, byl poslušný a dobře udržoval rovnováhu. Vycvičený westernový kůň je vychován k větší samostatnosti i myšlení v akci. Westernové ježdění má svůj původ ve způsobu, jakým ovládali své koně španělští coquistadoři. Potom se několik století rozvíjelo na dobytkářských rančích. V moderní rekreační podobě vychází z dovedností, které potřebovali kovbojové při práci s dobytkem. Westernový výcvik posiluje samostatnost a kůň je při něm ovládán za minimálního využití otěží. Jezdec drží nesešité otěže jen jednou rukou a koně přenášením váhy těla, kterým naznačuje nejen požadovaný směr jízdy, ale i rychlost. Za ideálních podmínek je kůň vycvičen za použití bezudítkového uždění -bosalu-, na což je připravován používáním pákových udidel s různě dlouhými hýbly ("stromy"). Tím se naučí reagovat i na nejslabší tlak na tlamu, dokonce i na pouhou váhu otěží.
Westernové soutěže: Westernové soutěže jsou jakýmsi ekvivalentem evropských drezurních zkoušek. Kůň při nich musí předvést řadu předepsaných cviků zaměřených na poslušnost a rovnováhu. Většina z nich je často předvádí v plné rychlosti. Důležité je také posouzení kvality základních chodů- kroku, klusu (jog) a cvalu (lope). Všechny předepsané cvik, mezi něž patří třeba obraty kolem zádě (rollbacks), piruety (spins) či parády ze cvalu (sliding stops) se používají při shánění dobytka. třída "Pleasure" je přístupná i průměrných jezdcům. Je zaměřená na převedení chodů, způsobů a ovladatelnosti koně jako užitkového zvířete. Kůň musí umět zůstat klidně stát, i když jezdec sesedne, pustí otěže a odejde. V pokročilejší třídě "Trail" se zkouší schopnost koně překonávat překážky, jaké se mohou vyskytnout v terénu (brána, most apod.). Jída okolo barelů (barel racing) je soutěž, která dokonale prověří pohyblivost a rychlost koně i obratnost jezdce. Jezdí se na čas okolo tří barelů postavených do trojúhelníku. Je to soutěž, která tvoří jakýsi most mezi westernovými soutěžemi otevřenými pro obě pohlaví a rodeem, které je výlučně mužskou záležitostí, navíc obvykle vyhrazenou profesionálním jezdcům, kteří putují od slavnosti ke slavnosti.
Rodeo: Při rodeu se předvádějí klasické kovbojské dovednosti: jízda na nezkroceném mustangovi (bronco-busting), jízda na neosedlaném mustangovi (bareback riding), poutání telete (calf roping) a zápas s býčkem (steer wrestling). Jízda na vyhazujícím nezkroceném koni je spíše ukázkou odvahy než jezdeckého umění. Obvykle končí neúspěchem ve chvíli, kdy kůň, tšsně upnutý řemenem kolem slabin, aby více vyhazoval, jezdce shodí. Poutání telat však vyžaduje dokonalou souhru mezi jezdcem a koněm a dobrý "řezáč" (kůň používaný k oddělování jednostlivých kusů stáda) dokáže instinktivně odhadnout pohyby telete, bleskově zastavit a sám udržovat napjaté las, dokud není tele spoutané, aniž by k tomu potřeboval pokyny jezdce. Podle tradice je Denver v Coloradu považován za místo, kde se zrodilo rodeo pro platící diváky. Stalo se tak v řijnu 1887. Slovo rodeo pochází ze španělského slova rodea, které označujeshánění dobytka. Nejznámější je dnes rodeo Calgary Stampede, které se poprvé konalo v roce 1912 a od roku 1919 je pořádáno každoročné. Nejstarším rodeem jsou však Cheynne Frontier Days, pořádané pravidelně od roku 1897. V roce 1903 přibyla k rodeu nová disciplína, když Bill Pickett, černý kovboj z Texasu popadl za rohy býčka, aby zabránil poranění svého koně. Při zápase porazil býčka na zem a zakousl se mu po způsobu buldoků do horního pysku. I když pravidla rodea kousání vyloučila, zápas s býčkem je od té doby oblíbenou disciplínou a hovorově se mu říká "bulldogging".
