Drezura
Slovo drezura je francouzského původu- dressage znamená původně vztyčit, přeneseném významu pak cvičit zvířatá. Každý jezdecký kůň by měl procházet základy drezury. První zmínky o výcviku koní lze nalézt ve spisech řeckého filozofa, historika a vojevůdce Xenofónta ( žil přibližně 430-535 př.nl). (Jedná se o spisy Hipparchikos- O povinnostech velitele jízdy a Peri hippikés- O jezdectví.) Xenofón jako první označil jezdectví za vědu a umění. Jeho myšlenky byly inspirací renesančním jezdcům v Utálii, kteří oživili zásady "klasického" jezdeckého umění. Na trěch vyrostlo moderní umění jízdy na koni. Klasická pravidla jízdy byla tehdy většinou udržována jen armádou, v níž se vyskytovali také nejlepší, nejdisciplinovanější jezdci. Rovněž první drezurní soutěže v 19. steletí byly vůastně rčeny k porovnání vlastností nejlépe vycvičených důstojnických koní.
Moderní drezura: Moderní drezura jako soutěžní sport vyžaduje přesné provesdení serie někerých přízemních cviků koně v různém chodu (krok, klus, cval) na určitých místech přesně vymezené pravoúhleé arény (drezurního obdélníku). V ní se zkouší způsobilost koní a jezdců ze všech stupňů výcviku, od základního, až po vysokou školu či přípravu na Grand Prix nebo olympijské soutěže. Na každé soutěžní úrovni- ty lze rozdělit na několik stupňů: základní (Z), lehké (L), a déle pak soutěže mezinárodní úrovně: Sankt Georg (Sv. Jiří.) Intermediate I., Intermediate II., Grand Prix (GP), Grand Prix Special (GPS zvané olympijské)- je projížděnost koní hodnocena při prověrkách. Každý cvik, při stupni Grand Prix je jich dvacet je hodnocen od 0 (nevyhovující) do 10 (vynikající). Drezurní úlohy nižších stupňů až do stupně S se předvádějí na drezzurním obdélníku (aréně) o rozměrech 40x20 m, vyšších stupňů pak na obdélníku 60x20 m. Aréna je uprostře a okolo okrajů označena písmeny, která jezdci naznačují, kde který cvik provádět. Při prověrce nejnižšího stupně se předvádějí jen nejjednoduší cviky. Na stupni "Z" je jich deset- jezdec například začne na bodu A, kde vstoupí do arény, a pracovním krokem projede po středové čáře do bodu C, tam zatočí doprava a opět pracovním krokem projede body M-B-F. Mezi body F-D udělá půlkruh o průměru 10 m a vrátí se k bodu B. Kůň musí být schopen nejen dokonalého pohybu kupředu, ale také do stran, musí umět zkrátit a prodloužit krok ve všech třech chodech. Na nejvyšší úrovni pak musí zvládnout i ty nejtěžší cviky, jako je pirueta (pirouette), při které jeho zadní nohy zůstanou ve cvaluu téměř na místě, zatímco tělo se otáčí; pasáž (passage), vznosný, sebraný, krátký klus; piafu (piaffée), sebraný klus na místě; jednoduchou změnu nohy ve cvalu bez vkládání klusových kroků; přeskok (changament) , kdy kůň mění ve cvalu ve fázi vznosu. (Pro úplatnost je nutno dodat, že do drezury patří i prvky, které se v soutěžích nepoužívají- jde zejména o tzv. cviky nad zemí španělské klasické školy, sestávající z různých výskoků , vzpínaání a kopání, např. levada, courbette, capriole či croupade). Drezura na vrcholové úrovni velice zatěžuje koně i jezdce jak fyzicky, tak psychicky, a proto je nutné koně pro drezuru pečlivě vybírat. Na každém stupni výcviku by kůň měl být hodnocen podle pravidelnosti a uvolněnosti jeho chodů, klidu a poslušnosti, rovnováhy a jeho ochoty zůstat v každé situaci "na pomůckách". Jezdec nebo jezdkyně jsou hodnoceni podle toho, jak dokáží koně ovládat a vykonat s ním předepsané figury. Pokud by hodnotil výkony jeden rozhodčí, pozorující soutěžícího z vnějšku arény od bodu C (jezdec vjíždí do arény vždy v bodě A), mohl by je nesprávně posoudit. proto soutěže hodnotí pět rozhodčích, což je dostatečnou zárukou objektivního posouzení. Na nejvyšších úrovních drezury se soutěžící podle mezinárodních úloh FEI (Mezinárodní jezdecká federace), které se každé čtyři roky poněkud pozměňují, aby se zabránilo stangaci. SOutěže se podle stupně obtžnosti rozdělují na Prix St. George, Intermediate I. a II. a Grand Prix. Vrcholem jsou pak soutěže olympijské. Frezura středního stupně obtížnosti je také spučástí prvního dne třídenních soutěží všestrannosti (military).
"Freestyle": Stále rychleji roste zájem i o nové odvětví drezury- "freestyle", která se přádvádí za doprovodu hudby. Kromě sportovního výkonu se tu, podobně jako v krasobruslení, hodnotí body i umělecký dojem. Tento vývoj není jen návratem k původnímu klasickému jezdeckému umění, jehož známky byly v drezuře někdy setřeny hledáním technické dokonalosti, ale je také přitažlivým podnětem pro novou generaci nadšenců.
