Dálkové jízdy
Dálkové nebo také distanční jízdy dnes patří k nejrychleji se rozvíjejícím odvětvím jezdeckého sportu a to z jednoho prostého důvodu: na to nejjednoduším, nesoutěžním stupni rekreační jezdec nepotřebuje pro koně ani pro sebe vlastně nic, aby se mohl vydat na pěknou, nesoutěžní, prodlouženou vyjížďku. na vrcholové úrovni je však i distanční ježdění sportem se vším všudy, s přesnými pravidly a vysokými požadavky na fyzické i mentální schopnosti. Vyžaduje pečlivá trénink jak od jezdce, tak od koně.
Dálkové jízdy v USA: Podobně jako mnoho jiných jezdeckých závodů i dálkové jízdy mají svůj původ v armádě. V současné době mají nejvíce následovníků v USA¨, kde byla americká kavalerie prvním organizátorem takových jízd nehostinným terénem, aby vyzkoušela schopnosti a vytrvalost koní i jejich jezdců. V USA se pod pojmem "terénní jízda" skrývají tři kategorie: vyjížďky pro zábavu, soutěžní jízdy a vytrvalostní záody. Jak název napovídá, při vyjížďkách pro zábavu se nijak nezávodí, cestu, rychlost a vzdálenost si volí každý účastník podle své chuti a schopností. Soutěžní jízdy se pořádají jednodenní, dvoudenní nebo třídenní a vedou po vyznačených trasách. Pro každý časový úsek je zvolen minimální a maximální časový limit, za jehož nedodržení může jezdec při pravidelné kontrole obdržet trestné body. Tyto jízdy nemají charakter závodů, ale koně, kteří je absolvují s dobrým časovím průměrem a bez připomínek veterináře mohou dostat doporučení k účasti vrcholových vytrvalostních závodech.
Mezinárodní závody: Nejobtížnější vytrvalostní jízdou v USA je Tevis Cup, dlouhý 160 km. Jede se během jediného dne na trati mezi Tahoe City v Nevadě, v nadmořské výšce 1829 m, a Aubunem v Kalifornii, v nadmořské výšce 2896m, a kromě rychkého střídání nadmořské výšky je úsek obtížní i extrémními klimatickými změnami, protože účastníci projíždějí pásmem věčného sněhu a krátce nato se dostanou do údolí, kde se musejí vyrovnat s teplotou 38oC. Čas vítěze se obvykle pohybuje okolo dvanácti hodin, kdo závod absolvuje do dvaceti čtyř hodin je odměněm velice zádanou zlatou a stříbrnou přezkou jezdců Pony Expressu. Nejznámější dálkovou jízdou Austálie je 160 km dlouhý závod Tom Quility Ride přes Blue Mountais v Novém Jižním Walesu. Nejznámější britská dvoudenní Horseshoe Ride měří také přes 160 km, není to však vytrvalostní závod- hodnotí se podle pravidel dálkových soutěží.
Kondice a veterinární kontroly: Na trati každé vytrvalostní jízdy jsou zastávky, kde se koně musí podrobit veterinární kontrole. Sledování fyzické kondice koní a jejich pravidelné kontroly jsou nejdůležitějším kritériemm těchto soutěží. Veterináři při každé kontole monitorují puls, dechovou frekvenci, teplotu, dehydraci a příznaky schvácení kopyt. Jejich pozornosti neujdou ani drobná poranění nebo otlaky od postojů. Na každé zastávce je jak kůň, tak jezdec obsloužen podpůrným týmem. Celý sport je v současné době na hony vzdálen závodům, pořádaným na konci 19. století jízdními oddíly rakousko-uherské armády, jejichž záměrem být zvýšení standartu koní, ale ve kterých koně často uhnali až k smrti. Tělesná kondice jezdce je při dálkových jízdách stejně důležitá jako kondice koně, protože nesprávné držená těla v sedle může být příčinou úporných bolestí zad. Oba, jezdec i kůň si musejí přikrývat na dlouhé časové úseky, kdy budou odkázáni jeden na druhého, a musejí se naučit udržovat v takových případeh pozornost, ostražitost zvláště v nepřehledném terénu.
Sportovní sdružení: V současné době existuje na světě celá řada sportovních sdružení zabývajících se dálkovými jízdami. Nejvíce jich je v USA a v Austálii. Na Britských ostrovech působí mezinárodní British Eudance Riding Sport, která je součástí Europan Long Distance Riding Conference. Šampionáty družstev i jednotlivců se pořádají na evropské a světové úrovni. Uvažuje se i o možnosti zařídit v budoucnosti distanční jízdy na pořad olympijských her.
