Pro všechny milovníky koní

Vývoj koní začal před více než šedesáti miliony let a romítly se v něm změny v klimatu a životního prostředí, ke kterým v té době docházelo. Prvním známým článkem ve vývoji jsou zkamenělé pozůstatky čtveronožce veikého asi jako liška, nalezené v jižní části Severní Ameriky. Podle geologického období eocénu spojeného s řeckým slovem hipposoznačujícím koně, byl navázán Eohippus. Dnes se podle zákona priority používá názevHyracothermium.

Hyracotherium mělo na předních nohou po čtyřech a na zadních po třech prstech. Prsty byly opatřeny měkkými nášlapnými polštářky a na konci je kryly rohovité, kopýtkům podobné nehty. Hyracotherium měřilo v kohoutku asi 25 cm (někteří jedinci mohli být však o něco větší) a jeho klenutý hřbet se svažoval k ocasu nasazeného níže než kohoutek. Mělo drobné ostré zuby, oči umístěné ve střední části hlavy a sým celkovým vzhledem již poněkud připomínalo dnešního koně. Obývalo bažinaté pralesy, kde se živilo převážně listím, a jeho drobné tělo pravděpodobně maskovaly pruhy skvrny. Vývoj Hyracethoria začal na americkém kontinentu; od tu se po pevninském mostu, který se v té době rozšírilo na východ i na západ. Hyracethorium vymizelo před čtyřiceti až padesáti miliony let.

Dalším výrazným vývojvým stupněm byl Mesohippus, velký asi jako ovce, který se objevil během oligocénu, tehdy před čtyřiceti až dvaceti šesti miliony let. Mesohippus ztratil měkké nášlapné polštářky na prstech, které mělo Hyracethorium, místo nich měl na koncích prstů až opravdová kopýtka. Prostřední prsty končetin byly silnější než postranní a nesly většinu váhy zvířete, což naznačuje, že močálovitou půdu pralesů v té době vystřídal poněkud tvrdší podklad. Výška v kohoutku dosahovala výšky až 45 cm. I Mesohippus se živil převážně měkkým listím a pravděpodobně měl také krycí zbarvení.

V něsledujících pátnácti milionech let,během mioceánu (před šestadvaceti až deseti miliony let), pokračovaly výrazné změny klimatu a v závislosti na tom i životního prostředí. Podnebí se stávalo sušším, pralesy ustupovaly otevřeným savanám a "koně" se pohybovali rychleji a do věších vzáleností na stále delších končetinách. Počátkem mioceeánu vystřídal Mesohippa o poznání větší Miohippus, který je již dost podobal dnešním poníkům, ačkoli byl drobnější. Měl tříprsté končetiny a k rozmělňování potravy mu sloužily stoličky s nízkými korunkami. Miohippus byl dost podobný Mesohippovi. Dorůstal do výšky 60 cm, krk, uši a čenich se mu prodloužili a oči se posunuly k temeni.

Postupně, jak se měnilo životní prostředí začali "koně" spásat trávu, což si vynutilo prodloužení krku a výrazné změny na zubech. Oči se jim přesunuly až téměř na vrchol hlavy a to zajistilo daleko šorší zorné pole, než měli dosud. Také uši se jim prodloužili a stali se pohyblivějšími, a tím užitečnějšími při tělesné lokalizaci i slabých zvuků. Záhy vznikla celá řada různých forem koňovitých savců. Na území Severní Ameriky to bylo šest hlavních, dobře odlišených skupin. Nejvýraznějším byl Merychippus, který žil asi před dvaceti miliony let.

Meryhippus byl pravděpodobně po několik milionů let společníkem Miohippa a některých dalších příbuzných druhů jako třeba Megahippa, který byl dokonce větší, než jsou současní koně. Avšak všechny tyto druhy, přizpůsobené spíše ke spásání listí, nakonec nebyly schopny se přizpůsobit změnám životního prostředí a vyhynuly. Merychippus již byl k životu v otevřené travnaté krajině přizpůsoben dobře. Měl dlouhé končetiny, které mu umožňovaly snadný útěk před nepřáteli, a ačkoli měl stále ještě tři prstyv váhu jeho těla již nesl pouze prst prostřední, zatímco postranní postupně zakrňovaly. Měkké nášlapné polštářky na prstech zmizely a vyvvinuly se pružné vazy které prostřední prst ovládaly a podpíraly při stále se zvětšující zátěži Merychippus měl rovný, dlouhý hřbet a poměrně těžkou lebku. Jeho výška dosahovala asi 90 cm.

Posledním vývojovým stupněm před moderním koněm rodu Equus byl Pliohippis. Žil během Plioceánu, přibližně před šesti miliony let, a byl prvním koňovitým savcem, který měl jediný, rohovunou pokrytý prst neboli kopyto. Toto nohaté, trávu spásající zvíře bylo skvěle přizpůsobeno k životu na rozlehlých pláních, stepích a prériích, kde bylo jen málo míst poskytující úkryt predátorům, kteří by je mohli náhle překvapit. Řeháky Pliohippa zesílily a proudloužily se, aby jimi mohl lépe trhat a odřezávat trávu a na stoličkách s vysokými korunkami se vyvinula složitá struktura hrbolů a valů sloužících k rozmělňování tuhé celulózy, která je v távě obsažena. V důsledku těchto změn se Pliohippovi prodložila obličejová část hlavy. V kohoutku měřil asi 1, 22 metru a vzhledem byl jakýmsi přiobrazením zeber a oslů.