Historie zdomácnění
Historie chovu koní je nerozlučně spojena s potřebami a cíli člověka. Ještě předtím, než se lidé pokusili koně ochočit, panoval mezi nimi vztah lovce a kořisti. Stáda plachých a lekavých zvýřat zaháněli za útesy, aby odtud padala do hlubin, nebo kleci kde je lidé ubíjeli. Čtyři až tři tisíce let před naším letopočtem začali asijské kočovné kmeny, žijící severně od Černého moře, chovat i divoké koně. V té době se již starali o polodioká stáda ovcí a koz. Tito kočovníci zpočátku využívali jen jejich maso, mléko a kůži, ale záhy si všimli síly a vyrtvalosti koní a začali je používat k jízdě či jako soumary či tažná zvířata zapřáhaná do smyků. Tím jim umožnilo snadněji překonávat vzdálenosti při hledání nových pastvin. Kolem roku 3500 před naším letopočtem bylo v Mezopotámii (která později proslula jako středisko chovu koní) vynalezeno kolo. Tento vynález značně usnadnil obchodování a místním kmenům přinesl bohatství a prestiž z prodeje koní. Během následujícího tisícletí tak vznikla rozsáhlá obchodní síť, spojující mnohá místa zejména v západní Asii a jihovýchodní Evropě. Jinde zase koně používali nomádi jako váleční prostředek. Rychlí jezdci na koních, ať už to byli Kasité, Elamité, či Chechité si okolo roku 3000 před naším letopočtem díky těmto zvířátům sndno probili sousední usedlé kmeny. Okolo roku 2000 před naším letopočtem se v bitvách začaly používat válečné vozy. Například egyptskou Střerdní říši, kde kolo neznali, v té době rozvrátili Hyksósové, používající álečnou vozbu, a okupovalí ji až do roku 1532 př.n.l. Velice důmyslné válečné vozy se v Egyptě hojně používali během dalších čtyř set let; okolo roku 1300 př.n.l byly na východě- v Číně- ještě zdokonaleny. Válečné vozy se v bitvách hojně používali do doby, kdy nabyla převahy jízdní vojska neboli kavalerie. Jak se zdokonalovala výstroj a výzbroj, vyvíjela se i kavalerie a začala se v bitvách prosazovat nad protivníky svou rychlostí, překvapitostí a sílou úderu. Jízda měla také tu výhodu, že mohla být nasazena i v místech nevhodných pro válečné vozy. Pro těžce vyzbrojené jezdce bylo zapotřebí stále rychlejších koní. K jejich ovládání se začala používat udidla, otěže a ostruhy, aby jezdec udržel rychlostí a směrem jízdy. Zpočátku se tyto postroje dělaly ze dřeva, kosti nebo kůže, ale kolem roku 1500 př.n.l se již k jejich výrobě používal bronz, který později nahradilo železo. Sedla se, narozdíl od pokrývek začala používat až v dobách římského císařství (až 4. až 5. století n.l) a třmeny se objevily ještě později.
Oslava: Nebýt koně, neexistoval by v lidských dějinách rychlý a zdatný pomocník, který dokázal na velké vzdálenosti přepravovat lidi, zboží, zbraně nezbytné pro rozsáhlé obchody, výzkumné cesty i dobyvačné výboje. V průběhu času se stali koně důležitým předmětem státních zájmů. Bojovní Asyřané, jejichž říše dosáhla největšího rozkvětu v polovině osmého století př.n.l považovali umění jízdy na koni za jednu z nejdůležitějších schopností. Tuto tradici po nich převzali Peršané, kteří jejich říši dobyli v roce 612 př.n.l. Například perský vládce Kýros II. Veliký, který roku 539 př.n.l dobyl Babylón měl ve svých stájích na osm tisích hřebců a šest tisíc klisen. Číňané oslavovali koně ve výtvarném umění, zvláště své válečné oře, které přivedli také do Koreje a Japonska. Pro národy, jako byli Osmani, Humanové či Mongolové znamenali koně životní nezbytnost: považovali je za přátele a válečníci byli se svými koňmi pohřbíváni. Ve většině zemí měli koně obrovský význam a za nekonečných náboženských válek a křižáckých výprav se od rytířů obou nepřátelských táborů očekáválo že budou chovat a cvičit stále lepší koně k tažení proti nevěřícím.
Koně v dobách míru: Chov koní byl po staletí přizpůsobovám nejrůznějším učelům. Ve středověku se začala těžká plemena koní využívat k obdělávání zemědělské půdy a tato jejich role nabyla obrovského významu v 18. století . V 17. století splu se vzestupem dosavadníkové dopravy vzrostl i zájem o chov rychlých, silných koní , které by bylo možno do dostavníků zapřahat. V Anglii v 18. století ovlivnila chov dostihových a loveckých koní krev arabů a berberů, tak jak vzrůstala popularita sportu a kladly se stále větší nároky na rychlost. Tak byly položeny základy pro chov anglického plnokrevníka, který se stal nejvýznamějším moderním plemenem. Potom však začaly tažné koně nahrazovat traktory, kočárová spřežení vystřídaly automobily a zájem o chov koní poklesl. Ve větší míře se dnes koní používá k transportu a v zemědělství jen v několika málo oblastech. Po 2. světové válce se nicméně zvyšuje zájem o chov koní pro sportovní a rekreační účely, který se v mnoha zemích stává důležitým hospodářským odvětvím.
